bgr
name

18. 9. 2009

A je to tady den D se nezadržitelně blíží. Dodávka je napěchovaná k prasknutí čluny, věcmi nutnými pro přežití a humanitární pomocí pro malomocné z vesnice Tichilesti. Posledních pár pohledů na mapu a hurá do hajan přeci jenom vyrážíme na cestu brzo.

19. 9. 2009

Osm členů výpravy "Václav Faust, Aleš Matějka, Zdeněk Denk, Zdeňek Procházka, Véna Kolář, Lukáš Vácha, Martin Klasna a Jan Aschenbrenner" vyráží na cca šestadvaceti hodinovou cestu přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko až k místu prvního nalodění na jeden z kanálů v rumunské deltě. Cesta autem je celkem na pohodu až na to že ostatní členové posádky mají extrémní spotřebu cigaret tak že se dodávka začíná měnit v malou pojízdnou plynovou komoru :)

20. 9. 2009

Po dlouhé cestě vozem dorážíme k prvnímu zastavení na naší trase. Osada malomocných v Tichilesti je místo, kde žije poslední hrstka obyvatel nakažených leprou. Až tito lidé zemřou, bude to údajně konec malomocenství v Evropě. Po příjezdu do vesnice předáváme personálu humanitární pomoc. Po té se jdeme porozhlédnout po vesnici. Nejstarší obyvatelka osady nám ukazuje babtistický kostel,který tu postavili zakladatelé této kolonie. Po prohlídce vyrážíme dál na cestu k jednomu z kanálů dunajské delty. Po příjezdu na místo je nutné nafouknout čluny naložit zásoby a prvně vypustit naše člunky gumené na vodu :). První místo táboření není moc daleko odhaduji to tak na 4 km. Po příjezdu na tábořiště je tady první koupání, no voda je super jen to chce pro příště sundat oblečení :), ale co alespoň je o zábavu postaráno Venca "vůdce výpravy" se dobře baví :). Spát jdeme celkem brzo, ráno se musí včas vyrazit.

21. 9. 2009

Budíček! Zbořit tábor všechno naházet do sudů a razí se zase na cestu. Dnes máme v plánu pokořit dvě jezera nebo spíš jezírka, protože v porovnání s posledním úsekem plavby jezerem Razim je všechno ostatní jezírko:). Plavba kanálem je na pohodu sice se nepohybujeme moc rychle, ale alespoň nejsou žádné protivlny. Takže se nemusí tolik makat:). První ze dvou jezer se celkem nechá, cestou je i pár zastávek při kterých doplňujeme vodu. Na jezerech je nejčistší a nemá po vyčištění blátivou příchuť. Na druhém jezeře je situace naprosto jiná, už prostě nemám síly přeci jenom není moje ajťácký tělo stavěné na celodenní pádlování. Mam toho dost, nejradši bych to zabalil a jel domu třeba vlakem. Jenže pak mi dochází, že tady snad ani vlak neznají, takže jediná cesta jak se odtud dostat je dát to až do konce:), nebo si přivázat na nohu kamen a vyskočit z člunu:). Po příjezdu do tábora jsem rád že postavim stan, pojim něco málo polévky a jdu si lehnout.

22. 9. 2009

Po probuzení si příjdu jako by mě někdo mlátil holí. Bolí mě celé tělo a ruce mam vytahané tak že si na ně pomalu šlapu. Zbalíme tábor, dofoukneme čluny a vyrážíme zase na cestu. Dnes máme v plánu zastávku na 23 míli, doplnit ňáké zásoby, hlavně vodu, ta z delty se sice po úpravě nechá pít, ale její chuť neni nic moc extra. Po příjezdu na míli si jdeme dát pivko, přeci jenom je to nejlepší ionták:), dokoupíme zásoby a hurá na kanál. Konečně jsem dostal instruktáž jak se má pádlovat, sakra proč mi to nikdo neřekl dřív, jde to opravdu snáz. Konečně jsme poprvé nebyli asi tak 0.5 km za druhou posádkou jako tomu bylo pravidlem dosud.

23. 9. 2009

Při plavbě na jednom z kanálů se před námi objevila užovka. Venca zavelel "za ní", ostrý obrat doprava, pádla na plný výkon a začíná hon na hadici. Sakra ta potvora míří na břeh vypadá to, že už je to ztracené. Najednou moje pádlo proletí vzduchem a buch rovnou mezi oči :) a je naše ještě jí uříznout hlavu stáhnout kůži vyvrhnout a o pochoutku na ve-čeři máme postaráno.

24. 9. 2009

Na cestu vyrážíme brzy, přeci jen máme v plánu zdolat dvě jezera. Cesta k jezerům je celkem pohodová, dokonce nám štěstí přeje a tak cestou odlovíme několik ryb. Dnešní večeře bude stát za to. Bohužel na jezerech už takové štěstí nemáme, fouká silnější vítr takže je třeba se do pádlování opřít. Po zdolání obou jeyer se dostáváme do nejstaršího z kanálů v deltě. Trochu to připomíná cestu do pravěku, jen dinosauři se někde schovali, zřejmě se snaží uniknout našim fotoaparátům. Po projetí kanálem přijíždíme k místu táboření, kde nás místní rybáři vítají domácí pálenkou.

25. 9. 2009

Dnes je v plánu dostat se do Svatého Jiří (Svint tu George), dokoupit pár zásob a připravit se na obeplutí mořské kosy. Ve Svintu si v místní hospodě dáváme pár pivek a debatujeme o tom jestli objet kosu po moři nebo se dostat na pobřeží pomocí jednoho ze starých kanálů. Po dlouhosáhlé debatě se rozhodujeme pro moře. Bude to delší, za to o dost horší cesta :). Tábor zakládáme na písečné pláži odkud už je vidět na moře a kde nám dělá společnost páreček opuštěných štěňat.

26. 9. 2009

Ráno nás okukuje několik zvědavých oslíků. Rozlučka se štěňaty :) a hurá na moře. Vítr nefouká a vypadá to, že plavba bude celkem poklidná. Tento stav nevydrží moc dlouho. Vlny narážejí na náš člun a po chvilce mám možnost přesvědčit se o tom, že mořská voda je opravdu slaná. Musíme přeskládat věci ze člunu do barelů než se totálně nacucají. Ke břehu to jde snadno pokaždé když nás nabere vlna dosahuje náš raft raketové rychlosti. Bohužel musíme tyto vlny překonávat při snaze dostat se od břehu zpět na otevřené moře což, už taková legranda neni :(. Po několika hodinové plavbě se dostáváme konečně na konec kosy. Na odpočinek neni moc času, takže rychle zbaštit sušenku a nabrat směr pevnina:). Tábor zakládáme na mušlové pláži. Mušlí je tady takové množství že se nechají přehazovat lopatou :). V noci se nás pokouší sežrat nějako pravěké zvíře nebo co to je. Venca tvrdí, že to je šílený námořník který nás sleduje už od sv. Jiří a chce nás oddělat.

27. 9. 2009

Dnešní etapa je jen 12 km. Ze začátku táhneme čluny po moři a hledáme mušle a kotvice. Tažení člunů po moři je stejně náročné jako pádlování jen s tím že dva táhnou čluny a dva se jen tak flákají po pláži, pak se dvojice prohodí, takže má člověk víc času na odpočinek. Načerpané sily se nám určitě budou hodit při poslední etapě a tou je jezero Razim.

29. 9. 2009

Budíček! Kouknu na hodiny. Co ten Venca šílí, je teprve 5 hodin místního času a on už nás tahá z postele. Rychle nakládáme věci a připravujeme se na cestu. Zatim je bezvětří, takže se na jezeru nebudou dělat vlny doufáme, že počasí vydrží. V případě, že se zvedne vítr bude plavba na jezeře bojem o holý život. Na jezeře je nejhorší, že jsou vlny různě velké a naráží na loďku ze všech stran. Po cca 5 hodinách pádlování, kdy se doslova pereme o každý metr cesty, dorážíme na hadí ostrov. Hadi tu naštěstí nejsou, asi se taky vydali někam na dovolenou:), nebo už se naše pověst zabijáků hadů dostala i sem . Po doplnění energie už zbývá jen přeplout z hadího ostrova na ostrov Dolosman. Bohužel se začíná zvedat vítr a vlny si pohrávají s našimi čluny, ke břehu dorazíme za 5 minut 12. Jdeme si prohlédnout archeologické vykopávky a pokecat s místní skupinkou psů. Po rozdělání ohně se jde spáchat hygiena. Přeci už jen zítra dorazíme "do civilizace:)" .

30. 9. 2009

Vyrážíme na poslední etapu výpravy. Posledních pár kilometrů po jezeře Razim. Dojíždíme do vesnice Tulča. Tady naše dobrodružná cesta po krajině bažin a rozsáhlých kanálů končí. Celou cestu sem si přál, aby už byl konec. A teď, když je přístav na dosah ruky, bych dal nevím co za to, aby tahle výprava nikdy neskončila. Už zbývá jen naložit bagáž zpátky do dodávky a vydat se na nekonečnou cestu po rumunských silnicích zpět k domovu.